Makrobiotika
Slovo „makrobiotika“ je vám jistě známé ať už z knih nebo článků, mnozí z vás jistě také absolvovali nějaký ten kurs vaření. V tomto článku se nebudeme zabývat historií ani tím, co bývá známo jako makrobiotická strava. Způsob vaření, požívání jídla a výběr potravin jsou jistě velmi důležitou součástí makrobiotiky, ale ne tou nejdůležitější. U nás bohužel bývá tento životní styl často redukován na pouhý stravovací systém. Je to z větší části nepochopením našich prvních průkopníků, kteří makrobiotiku přinesli ze Západu. Docházelo a naneštěstí často dál dochází k fanatickému dodržování jistých tabulek a schémat, které s tím, co měl pan Ohsawa na mysli, nemá vůbec nic společného, snad kromě vnější formy.
Cílem tohoto článku je uvést jisté souvislosti na pravou míru a podělit se s vámi o to, jak se makrobiotika praktikuje v západní Evropě a Japonsku. Jde o velmi detailně propracovaný systém náhledu na život. Makrobiotika zahrnuje spoustu pohybu jako taiji nebo dao- yin, pozitivní myšlení a přístup k žití, stravu dle pěti proměn energie, astrologii „energie devíti hvězd“, masáže a další léčebné přístupy. Žít podle „pěti proměn energie“ nebo podle polarit „yin- yang“ je návratem k přirozenosti člověka a také lidstva. V Číně se souhrnně snahám o dosažení zdraví a dlouhověkosti říká „vnitřní alchymie“. Makrobiotika je rovněž takovým druhem alchymie, protože v tavicím kotlíku svého těla přeměňujeme jak substance pevné potravy, tak i prožitky jemnější povahy. Výběr potravin pro nás ideálních se neustále musí přizpůsobovat měnícím se životním podmínkám a změnám počasí a ročnímu období. Je jistě logické, že toto přizpůsobování se, se týká i všech aktivit, kterým se věnujeme. Vnější alchymie je v makrobiotice představována především vařením. Jedná se o správný výběr ingrediencí, pak potřebujeme zdroj tepla, kterým je samozřejmě i náš trávicí oheň v žaludku…a výsledkem je na jedné straně lahodný pokrm a zdraví na straně druhé. Dalším charakterem cesty ke zdraví a dlouhému věku je pro energie prostupné tělo, čehož lze dosáhnout cvičením jógy, dao- yin, neboli dó- in, či bojových umění jako aikidó nebo taiji. Potřebujeme uvolněné klouby a páteř, pružné šlachy a jakousi elasticitu tkání vnitřních orgánů.
O vnitřní alchymii krásně hovořil jeden ze světoznámých instruktorů makrobiotiky, Phill Jannetta, který nám objasnil cesty ke zdraví jedince.., až po stát a lidstvo jako celek, postoj k životnímu prostředí nevyjímaje. Vnitřní alchymie se v podstatě od té vnější nijak neliší,.. snad jen v tom, že se zaobírá především myslí. A v tomto bodě se projevuje ono „ve zdravém těle zdravý duch“. Michio Kushi, Georges Ohsawa a někteří jejich žáci byli schopni předvídat budoucnost, astrálně cestovat a disponovali dalšími „magickými“ schopnostmi, stejně jako dávní taoisté starého Dálného východu. Slovo „magické“ v uvozovkách proto, že jsou to schopnosti, kterými může vládnout každý člověk. Praktická makrobiotika tedy začíná zdravím a pohodou jednotlivců, rozvíjí se do společenských rozměrů a „končí“ u záchrany životního prostředí naší modré planety.
Každý makrobiotik si však musí dávat pozor na to, aby místo rozšiřující vše obsahující mysli nerealizoval separaci ve své kuchyni, aby místo svobody den netrávil spekulacemi o tom, co bude jíst. Makrobiotika má velké cíle, ale lze velmi snadno sklouznout do propasti fanatismu a ortorexie.. Dávní taoisté harmonizovali svůj mikrokosmos, ve kterém vnímali své vnitřnosti jako jakési samostatné osobnosti. Ledviny, játra, srdce, slezinu a plíce vnímali jako místa, kde sídlí ochranní duchové, když je ve vizualizaci vnímali jasně a ostře, znamenalo to zdraví, v opačném případě byli duchové oslabení a prostor dostávala nemoc. Tento přístup se lidem na Západě může jevit jako přehnaný, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti je…